BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - STANDARD

ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25. 03. 2003.

POUŽITÍ: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.

KLASIFIKACE FCI: 

• Skupina 2    Pinčové a knírači – molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plem.                                   
• Sekce 3   Švýcarští salašničtí psi. Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes.  Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“).  Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů  těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

CELKOVÝ VZHLED: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami;  harmonický a vyrovnaný.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

• poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10;  spíše kompaktní než obdélníkový pes.
• Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

HLAVA: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.

MOZKOVNA:

• Lebka: při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
• Stop: výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.

LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:

• Nosní houba: Černá.
• Tlama: silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
• Pysky: přiléhající, černé.
• Čelisti / zuby: úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
• Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
• Uši (zavěšené): středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

KRK: silný, svalnatý, středně dlouhý.

TRUP:

• Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
• Hřbet: pevný, rovný a vodorovný.
• Partie beder: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
• Záď: měkce zaoblená.
• Hruď: široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
• Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

OCAS: huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

KONČETINY: Silná stavba kostí.

• Hrudní končetiny: Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
  • Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
  • Nadloktí: dlouhé, šikmo postavené.
  • Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
  • Předloktí: silné, rovné.
  • Přední nadprstí: při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
  • Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
• Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
  • Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
  • Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.  
  • Lýtka:  Dlouhá, dobře šikmo postavená.
  • Hlezno: silné, dobře zaúhlené.
  • Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno).
  • Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

CHODY: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

OSRSTĚNÍ:

• SRST: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
• BARVA: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi;  s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:

  • čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.

  • bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

  • Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.

  • Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

VELIKOST:

• Kohoutková výška psů: 64 - 70 cm (ideální velikost: 66 - 68 cm)
• Kohoutková výška fen: 58 - 66 cm (ideální velikost: 60 - 63 cm)

CHYBA: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

• Nejisté chování.

• Jemná stavba kostí.

• Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.

• Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.

• Osrstění:

  • Vysloveně kadeřavá srst.

  • Chyby kresby a barvy:

    • Chybějící bílá kresba na hlavě.
    • Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
    • Bílý límec.
    • Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
    • Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
    • Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
    • Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
    • Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
    • Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
    • Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

• Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.

• Rozštěp nosu.

• Podkus, předkus, zkřížený skus.

• Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).

• Entropium, ektropium.

• Zalomený ocas, zatočený ocas.

• Krátká nebo patrová srst.

• Chybějící trojbarevné zbarvení.

• Základní barva jiná než černá.

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku